Legenda o princi Gerovi
Princ Ger byl světově neznámý anglický šlechtic a génius, potomek krále z Burgů, jehož odkaz objevili při hlubokém bádání myslitelé V. P. a J. H.. Po čase se k jejich práci připojil i badatel L. Z..
Počátky kulečníku v Asii
Princ Ger stál u počátků rozšíření kulečníkových her v jihovýchodní Asii. Kolem roku 1832, kdy svět stál na prahu nových objevů a dobrodružství, se na palubě lodi Sylph plavil princ Ger, syn zapomenutého krále z Burgů, muž mimořádné inteligence a vášně pro kulečník. Společně s kapitánem Wallacem nesli na lodi tajný náklad – vzácnou břidlici, která měla změnit svět kulečníkových her. Princ Ger propašoval na palubu jeden kus 9 stop dlouhé billiárové břidlice a patnáct menších kusů na snookerové stoly. Cesta nebyla jednoduchá. U filipínských ostrovů se loď ocitla v nečekaných potížích – kvůli nepřízni počasí a bezpečnosti nákladu kapitán Wallace rozhodl, že velkou 9 stop dlouhou břidlicovou desku musí vynést z lodi. Princ Ger však v této nucené pauze nezahálel. Místní obyvatelé, kteří dosud neznali hru kulečníku, se pod jeho vedením naučili jednoduchou a zábavnou verzi poolu. Tato hra se rychle stala jejich vášní a Filipíny ji uchovávají dodnes jako součást své kultury.
S vášní pro snooker
S vášní pro snooker připlul do Macaa, kde se spřátelil s anglickým malířem Georgem Chinnerym. V Macau provozoval snookerový klub, který se stal střediskem obchodního i uměleckého života.
Macau — tajfun a požár
V roce 1835 město zasáhl ničivý tajfun. Ger se uchýlil do kostela svatého Pavla, kde omylem převrhl plášť přes svícen a způsobil požár. Vichřice plameny rozdmýchala a z kostela zůstala stát pouze čelní kamenná stěna — památka, kterou známe dosud. Po tragickém požáru kostela svatého Pavla se Princ Ger ocitl v nemilosti místních úřadů a musel z Macaa narychlo odcestovat do Hongkongu, kde hledal nový začátek. O tom, že o něm nevznikl žádný úřední záznam, se postaral jeho přítel George Chinnery, který se za něj u úřadů přimluvil a pomohl zahladit stopy.
Hongkong — klub a polední výstřel
Po odchodu z Macaa si Ger v Hongkongu založil vlastní snookerový klub. Právě zde se setkal s velmi mladým sirem Nevillem Chamberlainem, v té době působícím jako policejní důstojník. Jednoho dne vystřelil Princ Ger z děla na počest příjezdu trojstěžníku
Sylph,
obchodní lodi společnosti
Jardine Matheson & Co.,
na jejíž palubě připlul jeho přítel, kapitán Wallace. Hluk a kouř z výstřelu však vyvolaly mezi úředníky i obyvateli města neklid a guvernér se o incidentu brzy dozvěděl. Nelíbilo se mu, že si cizinec dovolil spustit dělový výstřel bez povolení, a rozhodl se udělit exemplární trest. Guvernér jej potrestal tím, že mu nařídil střílet z děla každý den přesně v poledne — trest, který se nakonec stal oblíbenou tradicí a dal vzniknout proslulému hongkongskémuNoonday Gun.
Instantní jídlo pro hráče
Výstřel se brzy stal signálem pro polední pauzu. Aby hráči nestráceli čas a mohli zůstat u stolu co nejdéle, Ger začal experimentovat s rychlou přípravou jídla. Podle tradice vymyslel předvařené pšeničné nudle, které nejprve uvařil, poté rozprostřel na bambusové rohože a nechal je sušit na ostrém hongkongském slunci. Horký vítr z přístavu nudle vysušil během několika hodin. Tak vznikla první forma sušených instantních nudlí, které stačilo jen zalít horkou vodou. Místní hráči je začali milovat — byly lehké, rychlé a ideální mezi dvěma snookerovými framy. Ger tak nevědomky položil základy moderním instantním jídlům.
Cesta do Mongolska
Po svém působení v Hongkongu se princ Ger vydal dále na sever. Dobrodružství jej přivedlo až do Mongolska, tehdy země rozlehlých stepí a kočovníků, kde vládla drsná příroda a pradávné tradice. Tamní pastevecký kmen Altai Uriankhai ho přivítal ve svém táboře.
Jejich kruhová stanová obydlí tehdy nazývali khūrt (nebo khur) — jednoduché přístřešky z plsti a dřeva, které se snadno rozebíraly a převážely při každém přesunu. Princ Ger se s těmito pastevci sblížil a přinesl jim nejen příběhy o vzdálených mořích a přístavech, ale také nové stavební postupy. Podle legendy jim ukázal, jak lépe rozložit váhu střechy, aby obydlí lépe odolávala větru, a jak vyřezávat kruhové dřevěné vstupy.
Místní si jej velmi oblíbili a na jeho počest začali svá obydlí nazývat Ger — jméno, které přetrvalo dodnes a stalo se symbolem mongolské identity. Dodnes se tento odkaz odráží i ve Ger District na okraji Ulánbátaru, kde tisíce rodin stále žijí v tradičních stanech – gerech – spojujících staré i nové Mongolsko. Zatímco historici o existenci prince Gera pochybují, legenda o jeho cestě žije dál mezi příběhy, které spojují dávné časy s moderním světem – a možná předznamenává i jeho další putování zpět do Evropy.